Když je člověk mladý je plný ideálů. Vesele randí, má iluze, že jeho vztah vydrží napořád. A že i láska vydrží napořád. V počátcích vztahu se lidé drží zamilovaně za ruce. Šeptají si zamilovaná slovíčka. To, ale už po čase pomine
To, aby člověk s někým dlouhodobě žil musí být hodně tolerantní a přizpůsobivý. Postupem času lásku vystřídá spíše zvyk a stereotip ze společného soužití. Je jen na partnerech, jak s tím naloží. Je důležité, aby každý den nebyl o tom stejném. Aby byl pestrý a zábavný. Vždyť nuda a seď bohužel někdy je zabijákem lásky. Lásku někdy zabíjí fakt, když si lidé pořídí děti. Rodiče věnují dětem svůj veškerý čas a na lásku není mnoho času. Láska, ale neodešla. Jen ji ti dva předali do svých dětí. Když děti odejdou z domova, partneři se musí naučit spolu znovu komunikovat. I o tom je láska. Lásku může člověk dávat nezištně. Třeba už je tím, že tu pro někoho jste. Že vám podá pomocnou ruku, když už nemůžete. Láska není jen o obláčcích, je i o smutných chvilkách. Jen čas ukáže, jak pevné pouto mezi partnery vlastně je. Umět se zdravě pohádat a pak usmiřovat to vše ke vztahu neodmyslitelně patří.
Dojímá mě pohled na stařečky, kteří se i po letech drží a hladí po ruce. Tomu já říkám opravdová láska. Neboť až na vlasy nám padne sníh, řekneme si, že život byl krásný. Proto milujte se a množte se, protože to je to oč tu běží. Lidé, kteří spolu žijí v páru jsou mnohem šťastnější a vyrovnanější.
A i když vztah někdy nevyjde, buďte šťastní, protože každý nemá to štěstí zažít lásku mít krásný a harmonický vztah.
